Homilie při vigilii slavnosti Nanebevzetí Panny Marie v Mikulčicích

Bratři a sestry, každý z nás má určitě nějakou zkušenost se závistí. Začíná to, když jako děti závidíme sourozencům nebo kamarádům lepší hračky, později už je to kolo, motorka, auto, dům…atd. Je zajímavé, že tento hřích, který nám nepřináší ani nejmenší zisk nebo potěšení, nás provází celým našim životem. U ostatních hříchů se alespoň člověku zdá, že může jejich spácháním něco vyzískat. Ať už je to krádež, podvod, lež nebo cokoliv jiného. U závisti ale člověk nikdy nic nevyzíská a ještě se k tomu uvnitř užírá velikým smutkem.

Proč ale upozorňuji zrovna na závist při slavnosti Nanebevzetí Panny Marie? Jakou to má s tím spojitost? V tom kratičkém úryvku dnešního evangelia jsme slyšeli zvolání jedné ženy: „Blahoslavený život, který tě nosil, a prsy, které tě kojily!“ (Lk 11,27) Tedy jinými slovy krásnou chválu na matku Boží. Překvapující ale pro nás může být okamžitá reakce Pána Ježíše: „Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.“ (Lk 11,28) Hned nám tedy může vyvstat v mysli otázka: „Tak jak to tedy je? Je Panna Maria blahoslavená nebo není?“ Panna Maria samozřejmě blahoslavená je, protože se na ni vztahují obě dvě výpovědi. Ona totiž dříve než přijala Ježíše do svého lůna, přijala ho svým ANO jako Boží slovo do svého srdce. Těžko bychom tedy hledali někoho jiného, kdo by více slyšel Boží slovo a celý svůj život ho i zachovával. Proč tedy takto Pán Ježíš reagoval, když tím nijak nerušil výpověď oné ženy?

Ježíšova reakce měla být určitým lékem na závist. V pozadí zvolání oné ženy totiž nemusela být jen prostá chvála na Marii, která vychovala tak mocného člověka, ale zároveň i závistivý povzdech: „Proč jsem to nemohla být já?“ Je jisté, že toto je naprostá výsada Panny Marie. Žádný jiný člověk na světě už nebude moci přijmout Boha do svého lůna, což by nás mohlo vést k určité závisti. Proto Pán Ježíš okamžitě doplňuje výpověď oné ženy, aby všechen obdiv a chvála nakonec neskončili jen u závisti. Ano, nikdo z nás už nebude mít tu stejnou výsadu, jakou měla matka Boží, ale každý z nás může denně přijímat Ježíše, Boží Slovo, do svého srdce a žít podle jeho přikázání. A právě to je to podstatné. To, díky čemu může být blahoslavený úplně každý. Nemáme tedy závidět matce Boží její úlohu v dějinách spásy, ale naopak si ji máme vzít za vzor v naslouchání Božímu slovu a v životu podle něj. Aby se i o nás mohlo jednou říci, že jsme celý svůj život uchovávali Boží slovo ve svém srdci. Amen.